Dnes už se nedá obejít bez peněz. Tedy aspoň pokud chce člověk normálně žít, pokud chce, aby jeho existence odpovídala tomu, co se v tomto století považuje za samozřejmé. Jenže peníze zapotřebí jsou, ovšem nejednou k dispozici nejsou. Člověk má jen takové příjmy, jaké má, a ty nejednou nestačí na to, aby si za ně pořídil všechno, co chce a potřebuje mít. A když se nedá vydělat víc a ani výdaje překračující možnosti takového člověka se nedají ořezat, nezbývá jiná možnost, než si vzít půjčku.

Půjčka dává možnost pořídit si všechno nezbytné v situaci, kdy na to někdo vlastní zdroje nemá. Člověk se obrátí na někoho, kdo mu takovou dočasnou finanční výpomoc nabídnout může, dostane peníze, které smysluplně využije, a nakonec se taková půjčka splatí z budoucích příjmů.

Tedy tak by tomu mělo v ideálním případě být. Jenže tomu tak nejednou není. A to ne proto, že by lidé o půjčku nestáli, ale proto, že marně hledají někoho, kdo by jim ji poskytnul. Nejednou to nevyjde ani u příbuzných, ani u kolegů, známých, ba ani v bankách. Tady všude panuje podezřívavost, a aby člověk právě zde nějaké peníze dostal, musí doložit, že bude určitě schopen splácet. Tady chtějí, aby měl člověk vysoké příjmy, aby měl skvělou platební morálku, prostě aby byl bonitní. A proto se tu prověřují jak zmíněné příjmy, tak třeba i žadatelova daňová přiznání, registry dlužníků a další záležitosti. A člověk, který je ve finanční tísni, v tomto nejednou neobstojí. A půjčku nedostane.

Ale hypotéka po insolvenci od nebankoví společnosti, to je jiná. U té se na žadatele nekladou ani zdaleka tak nesplnitelné požadavky jako někde v bankách. Tady se stačí vlastně jenom zaručit za splácení zástavou nemovitosti, která by v případě nesplácení posloužila k vyrovnání dlužníkových závazků, stačí mít z čeho splácet, a je rázem po problémech.