Byl horký letní den. Každý si přál, aby už konečně trochu sprchlo, protože vysoké teploty nad třicet stupňů, které sužovaly celý týden, snášeli jen ti nejotrlejší. Dáša si připadala jako před skokem do vody, když měla přejít v lehkých šatech a sandálech přechod pro chodce. Na semaforu se konečně objevil zelený panáček a vlna asi dvaceti lidí z jedné i druhé strany přechodu se dala do pohybu. Když byla asi uprostřed široké silnice, zvedl se náhle nečekaný vítr a Dáše přehodil šaty přes hlavu. V tu chvíli stála opravdu jako v plavkách na skokanském můstku. Čtyřicet párů očí spočinulo na jejích ladných křivkách. Rychle se snažila šaty vrátit zpět, ale marně. Vítr neustával.

Lukáš – mladík, který si bezradného počínání Dáši všiml, přispěchal na pomoc. Pohotově přiskočil, představil se, nabídl jí rámě a vzal si její kabelku s taškou. Jako tonoucí, který se stébla chytá, zavěsila se Dáša na Lukáše. Dál šli, jako by se nic nestalo, jako když k sobě patří. A vzali to tak i kolemjdoucí, kteří se jen chápavě usmívali. Jako by před chvílí žádnou promenádu v plavkách ani skok do vody neviděli. I v dnešní době existují rytíři a džentlmeni. Hlavně ale byli všichni rádi, že vítr snad přinese i toužebně očekávaný déšť.

Lukáš pozval Dášu na zmrzlinový pohár se šlehačkou, aby se z toho dvojnásobného šoku trochu vzpamatovala. Když pak oba zjistili, že si rozumějí a jsou si vzájemně sympatičtí, ujednali si spolu na další den rande. Kousek za městem, na starých zarostlých kolejích, kde už vlaky nejezdí. Je tam ale krásná příroda a ty koleje navozují romantickou atmosféru právě pro takováto zamilovaná setkání. Kdo by to byl řekl, že se dá seznámit na městském přechodu pro chodce. Lukáš s Dášou jsou důkazem toho, že to možné je. Říká se tomu také Láska na první pohled. Kdo by ji nechtěl poznat.